U obřích plemen psů, mezi něž patří i vlkodav, je otázka růstu velmi závažná a důležitá pro jejich další kvalitní život. Proto je této problematice věnována samostatná stránka.
   Pod pojmem růst nemůžeme chápat pouze dosažení co největší výšky. Nezbytné je správné, korektní utváření všech tělesných partií a jejich vzájemná vyváženost. Samotná velká výška je sice jedním ze základních znaků vlkodava, musí ale být provázena kvalitní mohutnou tělesnou stavbou. Standart popisuje vlkodava jako "velkého psa, impozantního vzhledu, velmi svalnatého, silného, nicméně elegantně stavěného, lehkých a hbitých pohybů". Snaha některých majitelů o dosažení maximální výšky a hmotnosti v relativně krátkém časovém úseku asi jednoho roku je nežádoucí a může se nepříznivě odrazit ve zdravotním stavu psa. Pro obří plemena je charakteristický poměrně rychlý růst v období čtvrtého až sedmého měsíce, který se ale později zpomalí a pes dospívá až přibližně ve 2,5 až 3 letech, fena ve dvou letech. Pro názornost jsou přibližné hodnoty výšky a váhy znázorněny v tabulce 1. Je ovšem nutné počítat s individualitou každého jedince a uvedené hodnoty brát jako orientační.

   Výšku psa podmiňují velkou měrou genetické vlohy a ty můžeme ovlivnit pouze výběrem chovného páru (rodičů). Celkovou tělesnou stavbu ale můžeme podstatně ovlivnit jak správnou výživou a zdravotním stavem, tak i pohybovou aktivitou.

   Občas můžeme u vlkodavů pozorovat nerovnoměrný vývoj přední a zadní části těla. V období růstu může být pes tzv. "přestavěný", a to znamená, že zadní partie těla je postavena výše než přední. Často se také setkáváme s nevyváženým růstem horní a dolní čelisti, což se může projevit dočasným klešťovým skusem, který se může časem upravit. (Jiná situace je v případě, kdy je vada skusu podmíněna geneticky.) Při těchto projevech nevyváženého růstu není nutné se znepokojovat. Rovněž poněkud větší klouby a chrupavčité přechody na žebrech jsou u vlkodava normální. Důvodem ke znepokojení jsou ale začínající prošlapy v zápěstí, měkká, otevřená tlapka, křivé přední nebo zadní končetiny, namáhavá chůze nebo projevy bolesti při pohybu a kulhání. Při zpozorování některého z uvedených příznaků je nutné konzultovat stav s veterinářem. Často se jedná o projev onemocnění z nesprávné výživy, která neobsahuje správný poměr minerálních látek.

SRST

   Štěněčí srst je podstatně jemnější než srst staršího psa. U vlkodavů začíná výměna štěněčí srsti za hrubou přibližně ve věku šesti měsíců. Trvá delší dobu, než hrubá druhá srst zcela nahradí štěněčí, proto je nutné k tomuto faktu přihlédnout při posuzování mladých jedinců. Výměna srsti je zcela individuální a někteří psi získávají definitivní osrstění až ve dvou letech. Proces můžeme urychlit pravidelným vyčesáváním a vyškubáváním odumřelé srsti.

UŠI

   Mladí psi a fenky někdy dokážou stavět uši do nejnemožnějších poloh, jen ne do té správné. Vždy, když pozorujeme špatné postavení uší, srovnáme je psovi tak, jak je to správné, a pejska pochválíme. Můžeme též naučit psa správně pokládat uši na povel "slož uši".

OSTEOCHONDRÓZA

   Degenerativní, zánětlivá choroba postihující nejčastěji ramenní kloub, ale i ostatní klouby těla. Vyskytuje se u rychle rostoucích psů obřích plemen. Základním rysem onemocnění je porucha endochondrální osifikace, při níž není správně reabsorbována rostoucí chrupavka. První příznaky osteochondrózy se objevují mezi čtvrtým a sedmým měsícem věku a patří mezi ně namáhavé vstávání, ztuhlost po odpočinku, strnulá chůze, kulhání. Nejčastěji byla choroba pozorována u psů, kteří jsou vysoce kvalitní stravou "pobízeni" k rychlejšímu růstu v nejaktivnějším růstovém období a u psů překrmovaných nebo krmených nevyváženou stravou. Nemoc se může rozvinout i v důsledku úrazu. Diagnózu stanoví veterinární lékař na základě rtg. snímků. Lehčí případy je možné léčit klidem a omezením pohybu, těžší poškození se odstraňují chirurgicky.